Fenomén vztahy

31. července 2017 v 15:15 | Sally

Fenomén vztahy
Sleduji už dlouhá léta a mám čím dál větší pocit,že je to mnohem rafinovanější a zároveň ve své prapůvodní podstatě možná mnohem jednodušší.
Ve svém idealizovaném partnerovi,který "neexistuje",hledáme vlastně sebe.
Vše ostatní jsou jen kompromisy.Pro nás vice či méně schůdné,zátěžové,ale nakonec si nás něco z toho najde...
Obraz člověka ,kterého chceme mít třeba přímo vedle sebe, toho,s nímž nemusíme používat žádné taktiky a manévry,ani čerpat rady z různých webinářů,protože on prostě všechno kolem nás a v nás naprosto chápe,ne třeba žádných osobních soubojů a vysvětlování....tak to je obraz vycházející z nás,jen to aplikujeme na někoho,kdo nás třeba přitáhne a my si řeknem:jo,tak to je ono!!Ale zatím je to jen ona přitažlivost...co s ní udělá dál běžný život?Ledasco,pokud ten dotyčný nejsme my sami-identicky přesně.Bůh si s námi možná zahrál a záměrně zmátl,možná jde úplně o něco jiného.Protože to,co zatím předvádíme,jsou "jen" kompromisy, v nichž hledáme smysluplné životní úkoly...aby nás nepřepadl pocit marnosti všeho toho žití tady na Zemi....Cesta k sobě samému je někdy velmi bolavá až k zbláznění,proto tolik lidí volí radši cestu kamkoli jinam jen ne do svého nitra-je to pro ně bezpečnější,únosnější.Práce práce práce-nejlíp šum velkoměsta,kde po práci posedíte v podivně hučících restauracích,které jsou pro venkovany zvyklé na úplně jiné zvuky naprosté sci-fi,pár papírových tašek,v kterých cestou domů odnesete "volačo",aby jste těch posledních pár hodin dne doma nějak přežili.Nejlíp je rovnou se jít vyspat a ráno nanovo,aby nebyl čas o ničem přemýšlet,ani o cestě dovnitř,ani o tom,co žijeme s kým to žijeme a proč to žijeme....
A takto "vyzdobení" kráčíme dál.Rozhodně ne bosí,abychom cítili pravý kontakt se zemí,rozhodně ne "odhalení" natolik,aby okolí spatřilo skutečně nás,ne otevření,abychom cítili to okolí ve své pravé podstatě,ne bez klapek na očích,abychom viděli...cokoli tak pravého,ryzího,skutečného, jako je procítěný odraz hvězd v očích "našeho" pravého partnera.O světle Vesmíru,řeči stromů a jiných bytostí nemluvě...
Takže jak?Takhle si stojíme?Pevně,mimo svůj střed,abychom se nezhroutili?Nebo si lítáme,protože jsme věční hledači ,co čekají na náhlá protnutí našich vzájemných cest?Hmmm,"ideálni partner,moje polovina...."-a není to je taková vábivá chiméra,pod jejíž slupkou se rozprostírá obzor úplně jiného vidění a ladění světa?Možná jsme na počátku odhalení a proto nás ta cesta za "naším partnerem"(námi samotnými) tolik přitahuje...
Kdo ví?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama