Když den plyne

1. srpna 2017 v 19:55 | sally
Když plyne den


Někdy den plyne tak, že si toho všimnete až večer a s překvapivým aha efektem konstatujete "den uplynul"…nebo "den uplynul a nic".
Dnešní den byl přesně takový, plynul si a nic.Nic zvláštního se nestalo,nic zvláštního jsem nestihla.
Teda kromě dvou zadělaných těst, jednoho nekynoucího na cuketobramplacky a druhého kynoucího na tvarohové vdolky.Možná to není úplně "tak nic",ale pro autora, co nenapsal za den jedinou řádku, je to málo.Někdy doslova tragicky málo.
Vdolky nejsou scénář.Jsou-li vdolky a placky, není scénář.Rodina toto tragické srovnání samozřejmě nesdílí, hlavně že jsou ty vdolky jupííí!!!
Je fakt,že z písmenek na papíře by takovou euforii neměli, tak jako z mých nadýchaných tvarohových vdolečků.A to už zní jako výzva.Úkol!Možná v tom přeci jen nějaký hlubší smysl spatřit lze.(?)
Uznat musím, že placky se povedly,s bylinkami jsemnešetřila,kurkuma a česnek se setkaly a řekly si navždy své ano…zpečetily to lněné a chia semínka,které co spojí,spojí navždy,a to v tak kompaktní a nadýchanou hmotu,co na pánvi sama završí svůj vývoj ke zlatavé dokonalosti….
Vdolky nejsou jen tak něco,pravda předsedo,to není jen tak nějaký štrůdl.
Nelze nic odfláknout,příprava již vyžaduje rituální přístup.Hezky pěkně tvaroh zabalit - je to vlastně kumšt,aby ho tam bylo tak akorát a byl hezky u středu.Nahoru džem-můj jahodový domácí -jinak by neprošly,udělat drobenku,rozpustit máslo s rumíkem….hodně práce,hodně nádobí,binec v kuchyni.Nic pro jangové ženy s moderními studenými vyleštěnými kuchyňskými povrchy,na kterých nenaleznete jediný doličný předmět,který by identifikoval,že jste v kuchyni.
Ale nutno uznat,že výsledek na plechu stojí za to.Jak se ty vdolky smějí,pravda ne nadlouho…
Takže to máme vdolky,placky.A co dál?Včera mi psaní moc nešlo.Dvě strany za den.To opravdu nenaplňuje mé představy o prázdninovém dokončování všech mých rozpracovaných projektů.Kdyby aspoň Slunce dnes řeklo jasně,jaký má záměr,flákla bych sebou o zem a chytala fotony.Ale hrálo si na schovávanou stejně jako moje můzy.
Ke všemu mě navštívil skřítek zamyšlík a vnuknul mi,že nejspíš směruju úplně jinam.Zamyšlík chce,abych své ambice přehodnotila a přemýšlela,na kolik se perou s původním směrem.Zda je to aspoň přibližně rovnoběžně nebo aspoň tak,aby se to někde protlo.Možná k jednomu cíli vedou cesty,které zdánlivě vedou úplně jinam.Možná ne,říkám si…Možná fakt vedou přes ty vdolky,ještě stovky ,tisíce vdolků mezi mnou a cílem,který tam v dáli zatím hezky kyne.
….tak na tyhle průsečíky si teda počkám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama